Historie kostela sv. Anny

Svatá Anna je patronkou Florencie, Innsbrucku a Neapole; také se k ní obrací ti, kteří prosí za šťastný sňatek a manželství, za požehnání dětí, za šťastný porod; jako svou patronku ji vidí matky, vdovy, ženy v domácnosti a mnozí další, k nimž patří horníci, tkalci, soustružníci, umělečtí truhláři, mlynáři, čeledíni, krejčí i krajkáři. Svatá Anna a svatý Jáchym jsou vzorem především pro všechny prarodiče.
Atributy 
pro Annu: Panna Maria a dítě Ježíš.

Historie poutního místa se začíná psát 25. července 1703. Tehdy za večerního soumraku ve svátek sv. Anny navštívil návrší Franz Pajer (Payer), kantor a varhaník z nedalekých  Všerub. Na vrch vystoupil stižen smutkem a duševními depresemi. Pojednou prý nad sebou spatřil zářící oblaka, která jasným světlem zabarvila celou okolní krajinu. Na Pajerovu duši zapůsobil přírodní úkaz vskutku zázračně. Cítil se Boží mocí uzdraven a na místě dal z vděčnosti vystavět malou dřevěnou kapli. 

Marcantonio Gilmetti

Barokní stavitel Marcantonio Gilmetti se narodil v severoitalském městě Como v kraji podalpinských jezer. Autorem cenných architektonických plánů zámku v Chudenicích z roku 1684 byl snad M. A. Gilmetti působící tehdy na zdejším panství. Podle zápisu matriky v Poběžovicích uzavřel dne 22. 1. 1686 "zedník" M. A. Gilmett sňatek s Barbarou, dcerou Jana Spinnerla, měšťana, řezníka a senátora z Poběžovic. Vedl stavbu dominikánského kostela sv. Vavřince v Klatovech. Mimo farního a poutního kostela sv. Anny ve Všerubském průsmyku, se podílel na stavbách v Poběžovicích, Chudenicích, Nýrsku, na Javorné a Čachrově. 3. 9. 1730 umírá na Čachrov.

Gilmetti pracoval několik desetiletí v Klatovech a okolí. V r. 1692 upravil průčelí klatovského kostela Narození P. Marie. V letech 1694 - 1707 ve městě definitivně dokončil, pod vlivem severoitalské renesance, klášterní kostel sv. Vavřince při bývalém dominikánském klášteru (vyhořel r. 1689, 1786 zrušen, chrám obnoven až v r. 1866). Souběžně s výstavbou sv. Anny na Tanaberku zahájenou r. 1712 a dokončenou r. 1717, řídil ještě stavební práce na kostele Čtrnácti sv. pomocníků v Nýrsku. Stavba tohoto kostela, který stál na náměstí v tzv. Dolním Nýrsku, byla zahájena rovněž v r. 1712. Mezi další Marcantoniovi stavební práce patří rozšíření kaple sv. Anny v Javorné v letech 1718 - 1721.

Svatoanenský vrch, Tanaberk a poutní kostel sv. Anny

Impozantní chrám, který Gilmetti na Tanaberku postavil, je objektem stavebně zdařilým a mezi sakrálními stavbami jihozápadních Čech zcela ojedinělým. Patří mezi nejpozoruhodnější stavby západočeského baroka. Kostel byl vystavěn z podnětu všerubského faráře Schübla a klatovských jezuitů jako poutní na základě uznání zázračných uzdravení prověřovaných pražskou arcibiskupskou komisí roku 1712. Údajně za cenu 20 000 rýnských zlatých. Úzký vztah k tomuto místu měli rovněž koutští Stadionové, kteří zde nechali r.1723 zřídit poutnický dům (pozdější hospodu) a v r. 1747 faru  s nadací pro 2 kněze. Od roku 1816 zde fungovala i škola.

Stavba založená na pravidelném eliptickém půdorysu, se skládá z vysoké rotundy, kterou obklopuje nižší ambit s ochozem a emporami. Původně měl chrám 3 věže. Dvě, dnes již neexistující, stávaly nad vstupní předsíní. Vnější obvod chrámové lodi nechal barokní baumajstr Gilmetti ozdobit šesti sochami světců v nadživotní velikosti. Dnes stojí na svém místě pouze socha sv. Václava , patrona české země, která shlíží směrem k Brůdku. Když byl kostel v Nýrsku v r. 1973 zbořen, získala poničená svatyně na Tanaberku vnitřní zařízení právě z tohoto kostela.


Slzy sv. Anny

Historii zdejšího poutního svatostánku poznamenal atmosferický úkaz     25. července 1703.  Zářící oblaka při večerním soumraku inspirovaly všerubského kantora a varhaníka ke stavbě první dřevěné kaple. V letech 1707-17 navštívilo poutní místo 170 tisíc věřících. V letech 1741-67 zde bylo vně i uvnitř pohřbeno 50 lidí. R. 1809 kostel vyrabovali návrší napoleonští vojáci. Dne 17. 9. 1839 zemřel patron kostela hrabě Filip Stadion a byl na základě poslední vůle pohřben před hlavním oltářem. Po požáru 6.1.1865 – na Tři krále zbyly z chrámu jen holé zdi. Podařilo se zachránit jen obraz sv.Anny. Po opravě zmizely dvě menší věže. R. 1866 nechala hraběnka Kunhuta ze Stadionu doplnit vídeňskými zlatníky stříbrný a zlatý ostatkový anenský pacifikál vykládaný drahokamy, který se definitivně ztratil po roce 1945. Kopule z r. 1868 musela být z rotundy r.1897 sňata, protože nadměrně zatěžovala zdivo chrámu. Koncem meziválečného období začaly narůstat národnostní rozpory, vrcholící řáděním ordnerů v r. 1938. Po válce nastaly nejsmutnější časy novodobých hraničářů v podobě ustájení koní, střelby do nástěnných maleb a využívání dřevěného vybavení kostela jako topiva. Před rokem 1968 byla vandaly vyloupena hraběcí hrobka a byly svrženy kamenné sochy z kostelního ochozu. Byla proražena střecha a klenba ambitů. Rekonstrukce brzy poté a další v nedávné době znamenaly přece jen určité zajištění kostela a důstojný vstup do třetího tisíciletí. Dík každému, komu není lhostejný osud této památky.

Významná data

25. července 1703 - vznik poutního místa 

1712 - začala stavba kostela

1717 - dokončena stavba kostela

2008 - vznik spolku Tanaberk

2017- Křížová cesta

Osobnosti spjaté s Tanaberkem

Kostel se vždy těšil a těší přízni českého     i německého obyvatelstva ze širokého okolí. V době pobytu Boženy Němcové      ve Všerubech představovala místní malá farnost včele s duchovním administrátorem Václavem Sládečkem český ostrůvek na okraji německy mluvící oblasti. Toho si všímají i spisovatelé J. Š. Baar a Ladislav Stehlík. Příjmy administrátorů byli díky koutské vrchnosti, která si sv.Annu vyvolila           za místo posledního odpočinku, nadprůměrné. V roce 1898 odkoupili               a přeměnili domažličtí turisté poutnický dům na ubytovnu a útulnou hospůdku,    ke které byla roku 1902 vyznačena             ze Kdyně turistická stezka.

Okolí poutního kostela

Při cestě hřbetem kopce od severu stávaly v 19. stol. 3 kříže, vpravo byl poutnický dům, později ubytovací hostinec.                  V meziválečném období přibyl kuželník.    V létě si mohl zájemce pronajmout nejen pokoje v ubytovně, ale i na opuštěné faře vlevo nad údolím potoka od Nové Vsi. Tato ves ji částečně využívala jako školu pro místní děti. Postupně zanikla i farní zahrada. Před kostelem stávala kašna. Naposledy bylo opraveno dvoukilometrové dřevěné potrubí přivádějící křišťálovou vodu ze samoty Hamlička v letech 1932-33. Ke kostelu jsou pořádána procesí z německého městečka Eschlkamu. Dnes se zde opět setkávají lidé z obou stran hranice, která již představuje jen pomyslnou čáru na mapě.


MODLITBA

Se srdcem plným upřímné úcty skláníme se před Tebou, slavná svatá Anno. Tebe si Bůh vyvolil a oblíbil a pro své mimořádné ctnosti stala ses hodnou výsostné Boží milosti: porodit Pokladnici všech milostí, Požehnanou mezi ženami, Matku vtěleného Slova, Přesvatou Pannu Marii. Pro tuto velkou přízeň přijmi nás laskavě, dobrá svatá Anno, mezi své opravdové ctitele, kterými chceme být nyní i po celý svůj život. Obklop nás mocnou ochranou a vypros nám u Boha milost následovat Tě v ctnostech, které byly krásou a ozdobou Tvého života. Pomoz nám poznat naše hříchy a upřímně jich litovat. Vypros nám živou lásku k Ježíši a Marii a věrné plnění našich povinností. Ochraň nás od každého nebezpečí a buď při nás v hodině smrti, abychom přišli do nebe a tam s Tebou, přešťastná matko, svatá Anno, chválili Slovo Boží, které se stalo člověkem v lůně tvé přečisté dcery, Panny Marie. Amen.

ZDROJE:

PROCHÁZKA, Zdeněk. Cestami poutníků, aneb, Kostely, kostelíky a kaple okresu Domažlice: Auf den Pilgerwegen, oder, Kirchen, Kirchlein und Kapellen des Kreises Taus. V Domažlicích: Zdeněk Procházka, Nakladatelství Českého lesa, 2020-. ISBN 978-80-87316-96-2.

Co odnesl čas 1: Domažlicko, Chodsko a Kdyňsko na nejstarších fotografiích = Was mit der Zeit verschwunden ist 1 : Tauser und Neugedeiner Region und Chodenland auf den ältesten Aufnahmen. V Domažlicích: Nakladatelství Českého lesa, 2010. ISBN 978-80-87316-15-3.

100 let Klubu českých turistů v Domažlicích 1893 -1993 - V. Paroubková

webová stránka Catholica.cz - Chlumský J.