Historie

Tanaberk, dominanta Všerubského průsmyku

Podle písemných pramenů pocházejících z oblasti od Pivoně k Všerubskému průsmyku porazil r.1040 kníže Břetislav I. německého císaře. Kostelík sv.Václava nedaleko Tanaberku u zaniklé osady Zdemily představuje její odraz. Klíčovou roli krvavého střetnutí sehráli pravděpodobně čeští lučištníci chránící zemské brány a záseky kolem nich. Ti se neobešli bez existence tzv. stráží na vysokých kopcích poskytujících informace o postupujícím nepříteli. I sám císař vystoupil v jedné fázi boje na nejmenovanou horu, aby získal přehled o situaci. Jedna z nejpoužívanějších stezek vedoucí Všerubskou bránou byla dobře hájitelná i z důvodu existence mokřadů překonávaných hatěmi, které mohly být jednoduše strženy. Proto se klíčové střetnutí uskutečnilo asi o něco dále na severozápad a na některém úbočí výše nad terénem.

Pod Tanaberkem ovšem zcela jistě prchali křižáci po bitvě u Domažlic r.1431 deprimovaní chorálem polních vojsk. Dokladem neklidné husitské doby jsou nálezy mincovních pokladů. 1500 mincí pražských grošů Karla IV. a Václava IV. bylo objeveno na úpatí Tanaberku r.1914 a u Hájku 110 obdobných mincí r.1937.

Marcantonio Gilmetti

Barokní stavitel Marcantonio Gilmetti se narodil v severoitalském městě Como v kraji podalpinských jezer. Autorem cenných architektonických plánů zámku v Chudenicích z roku 1684 byl snad M. A. Gilmetti působící tehdy na zdejším panství. Podle zápisu matriky v Poběžovicích uzavřel dne 22. 1. 1686 "zedník" M. A. Gilmett sňatek s Barbarou, dcerou Jana Spinnerla, měšťana, řezníka a senátora z Poběžovic. Vedl stavbu dominikánského kostela sv. Vavřince v Klatovech. Mimo farního a poutního kostela sv. Anny ve Všerubském průsmyku, se podílel na stavbách v Poběžovicích, Chudenicích, Nýrsku, na Javorné a Čachrově. 3. 9. 1730 umírá na Čachrov.

Gilmetti pracoval několik desetiletí v Klatovech a okolí. V r.1692 upravil průčelí klatovského kostela Narození P. Marie. V letech 1694 - 1707 ve městě definitivně dokončil, pod vlivem severoitalské renesance, klášterní kostel sv. Vavřince při bývalém dominikánském klášteru (vyhořel r. 1689, 1786 zrušen, chrám obnoven až v r.1866). Souběžně s výstavbou sv. Anny na Tanaberku zahájenou r.1712 a dokončenou r.1717, řídil ještě stavební práce na kostele Čtrnácti sv. pomocníků v Nýrsku. Stavba tohoto kostela, který stál na náměstí v tzv. Dolním Nýrsku, byla zahájena rovněž v r.1712. Mezi další Marcantoniovi stavební práce patří rozšíření kaple sv. Anny v Javorné v letech 1718 - 1721.

Svatoanenský vrch, Tanaberk a poutní kostel sv.Anny

Impozantní chrám, který Gilmetti na Tanaberku postavil, je objektem stavebně zdařilým a mezi sakrálními stavbami jihozápadních Čech zcela ojedinělým. Patří mezi nejpozoruhodnější stavby západočeského baroka. Kostelbyl vystavěn z podnětu všerubského faráře Schübla a klatovských jezuitů jako poutní na základě uznání zázračných uzdravení prověřovaných pražskou arcibiskupskou komisí roku 1712. Údajně za cenu 20 000 rýnských zlatých. Úzký vztah k tomuto místu měli rovněž koutští Stadionové, kteří zde nechali r.1723 zřídit poutnický dům (pozdější hospodu) a v r.1747 faru s nadací pro 2 kněze. Od roku 1816 zde fungovala i škola.

Stavba založená na pravidelném eliptickém půdorysu, se skládá z vysoké rotundy, kterou obklopuje nižší ambit s ochozem a emporami. Původně měl chrám 3 věže. Dvě, dnes již neexistující, stávaly nad vstupní předsíní. Vnější obvod chrámové lodi nechal barokní baumajstr Gilmetti ozdobit šesti sochami světců v nadživotní velikosti. Dnes stojí na svém místě pouze socha sv. Václava , patrona české země, která shlíží směrem k Brůdku. Když byl kostel v Nýrsku v r.1973 zbořen, získala poničená svatyně na Tanaberku vnitřní zařízení právě z tohoto kostela.

Slzy sv.Anny

Historii zdejšího poutního svatostánku poznamenal atmosferický úkaz 25.července 1703. Zářící oblaka při večerním soumraku inspirovaly všerubského kantora a varhaníka ke stavbě první dřevěné kaple. V letech 1707-17 navštívilo poutní místo 170 tisíc věřících. V letech 1741-67 zde bylo vně i uvnitř pohřbeno 50 lidí. R.1809 kostel vyrabovali návrší napoleonští vojáci. Dne 17.9.1839 zemřel patron kostela hrabě Filip Stadion a byl na základě poslední vůle pohřben před hlavním oltářem. Po požáru 6.1.1865 – na Tři krále zbyly z chrámu jen holé zdi. Podařilo se zachránit jen obraz sv.Anny. Po opravě zmizely dvě menší věže. R.1866 nechala hraběnka Kunhuta ze Stadionu doplnit vídeňskými zlatníky stříbrný a zlatý ostatkový anenský pacifikál vykládaný drahokamy, který se definitivně ztratil po roce 1945. Kopule z r.1868 musela být z rotundy r.1897 sňata, protože nadměrně zatěžovala zdivo chrámu. Koncem meziválečného období začaly narůstat národnostní rozpory, vrcholící řáděním ordnerů v r.1938. Po válce nastaly nejsmutnější časy novodobých hraničářů v podobě ustájení koní, střelby do nástěnných maleb a využívání dřevěného vybavení kostela jako topiva. Před rokem 1968 byla vandaly vyloupena hraběcí hrobka a byly svrženy kamenné sochy z kostelního ochozu. Byla proražena střecha a klenba ambitů. Rekonstrukce brzy poté a další v nedávné době znamenaly přece jen určité zajištění kostela a důstojný vstup do třetího tisíciletí. Dík každému, komu není lhostejný osud této památky.

Osobnosti spjaté s Tanaberkem

Kostel se vždy těšil a těší přízni českého i německého obyvatelstva ze širokého okolí. V době pobytu Boženy Němcové ve Všerubech představovala místní malá farnost včele s duchovním administrátorem Václavem Sládečkem český ostrůvek na okraji německy mluvící oblasti. Toho si všímají i spisovatelé J.Š.Baar a Ladislav Stehlík. Příjmy administrátorů byli díky koutské vrchnosti, která si sv.Annu vyvolila za místo posledního odpočinku, nadprůměrné. V roce 1898 odkoupili a přeměnili domažličtí turisté poutnický dům na ubytovnu a útulnou hospůdku, ke které byla roku 1902 vyznačena ze Kdyně turistická stezka.

Okolí poutního kostela

Při cestě hřbetem kopce od severu stávaly v 19.stol. 3 kříže, vpravo byl poutnický dům, později ubytovací hostinec. V meziválečném období přibyl kuželník. V létě si mohl zájemce pronajmout nejen pokoje v ubytovně, ale i na opuštěné faře vlevo nad údolím potoka od Nové Vsi. Tato ves ji částečně využívala jako školu pro místní děti. Postupně zanikla i farní zahrada. Před kostelem stávala kašna. Naposledy bylo opraveno dvoukilometrové dřevěné potrubí přivádějící křišťálovou vodu ze samoty Hamlička v letech 1932-33. Ke kostelu jsou pořádána procesí z německého městečka Eschlkamu. Dnes se zde opět setkávají lidé z obou stran hranice, která již představuje jen pomyslnou čáru na mapě.

ZDROJE A ODKAZY:

Památná místa Všerubského průsmyku - Z. Procházka

Nálezy mincí na Chodsku - J. Hásková

Domažlicko a Kdyňsko - Z. Procházka

100 let Klubu českých turistů v Domažlicích 1893 -1993 - V. Paroubková